Letos IT4Innovations oslaví 15 let od svého vzniku. Během této doby centrum vybudovalo špičkovou národní superpočítačovou infrastrukturu – od Anselmu, Salomonu a Barbory, přes Karolinu a Barboru NG, až po účast na provozu jednoho z nejvýkonnějších evropských superpočítačů – LUMI, a nyní také prvního českého kvantového počítače VLQ.
V nové sérii rozhovorů představujeme vědkyně a vědce, kteří tyto stroje využívají, a ukazujeme, jak jim superpočítače pomáhají posouvat hranice poznání.

Superpočítače jsou často spojovány především s obrovským výkonem. Za každým výpočtem ale stojí konkrétní vědkyně a vědci, kteří je používají k řešení otázek od medicíny až po astrofyziku.

V nové sérii rozhovorů představujeme ty, kteří využívají superpočítače IT4Innovations při své práci – a vysvětlují, jak jim pomáhají posouvat hranice poznání.

Průmyslové simulace – Martin Vrábel z IT4Innovations

Martin Vrábel využívá superpočítače k návrhu a optimalizaci technických zařízení. Superpočítače mu umožňují řešit komplexní úlohy během několika dní místo měsíců a fungují jako „urychlovač času“.

„Největší přínos své práce pro společnost vidím v optimalizaci průmyslových strojů a zařízení, případně v jejich návrhu v digitální podobě. Díky počítačovým simulacím lze tyto modely ověřovat a ladit pomocí experimentálních dat ještě před jejich uvedením do reálného provozu.“ 
Jeho příběh →

Biomolekuly a léčiva – Andrea Nedělníková z VŠB-TUO a CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci

Andrea Nedělníková zkoumá chování molekul v lidském těle pomocí výpočetní chemie. Díky superpočítačům může překlenout propast mezi rovnicemi a reálným chováním biomolekul.

„Zabývám se studiem biostruktur, které tvoří naše tělo – a jejich interakcemi s léčivy nebo nanomateriály. Než se nové léčivo či materiál začne používat v medicíně, je nutné důkladně prozkoumat jeho účinky i nežádoucí dopady.“ 
Její příběh →

Černé díry – Debora Lančová z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě

Debora Lančová modeluje extrémní prostředí v okolí černých děr. Superpočítač jí umožňuje pracovat v „laboratoři“, kterou by na Zemi postavit nemohla.

„Zkoumám, jak se chová hmota v podmínkách, které jsou tak extrémní, že je na Zemi nedokážeme vytvořit. Metoda, kterou používám, funguje tak, že celý prostor kolem černé díry rozdělím na miliony malých buněk a počítám, jak vše proudí mezi nimi.“ 
Její příběh →

Kvantové algoritmy – Ivana Miháliková z Univerzity Mateja Bela v Bánské Bystrici a Slovenské akademie věd

Ivana Miháliková využívá superpočítače jako trenažéry, kde bezpečně testuje a porovnává kvantové algoritmy před jejich nasazením do reálného kvantového světa.

„Protože dnešní kvantové počítače ještě dělají chyby, používám superpočítače k jejich simulaci, abychom už dnes věděli, které přístupy mají reálný potenciál přinést konkrétní využití v praxi.“ 
Její příběh →